Každou první středu
STEFAN VÖGEL
Každou první středu (Jeden ersten Mittwoch)
(1 žena, 1 muž)
Studentce
Emmě je 20, obchodnímu zástupci Johannesovi něco přes 40. Každou první středu v měsíci
se jako Janine a David potkávají v hotelu, aby spolu strávili noc. Mají jasnou
dohodu: žádné otázky, žádné city. To ovšem netrvá věčně, objeví se vzájemná
náklonnost. Jak to všechno dopadne?
Hotelový pokoj, pozdní zimní odpoledne. Dveře vlevo vedou na chodbu, ale není na ni vidět, vpravo jsou dveře do koupelny. Jinak běžný pokoj v hotelu střední třídy s manželskou postelí, minibarem atd. V pokoji stojí Johannes, štíhlý, opravdu dobře vypadající pětačtyřicátník. Vypadá, že na něco čeká. Působí trochu nervózně. Na věšáku má pověšený zimní kabát, na sobě má košili bez kravaty a pohodlné sako. Prohlíží si jídelní lístek pokojové služby. Podívá se na hodinky. Jde k oknu, dívá se dolů na ulici, ale nevidí, co hledá. Konečně někdo klepe na dveře – opatrně, nesměle. Johannes pokládá jídelní lístek a otevírá dveře. Na prahu stojí Emma, hezká ale nejistě působící žena, které je něco málo přes dvacet. Má zimní bundu. I pro Johannese je tato situace nezvyklá – oba se zpočátku chovají toporně, je vidět, že se hodně snaží.
JOHANNES
Zdravím. Pojďte dál.
Emma vstupuje do pokoje – na cizí teritorium.
EMMA
Díky. (podává mu ruku) Já jsem Janine.
JOHANNES
(přijme ji) David. To je skvělý, že jste fakt přišla. Můžu vám pověsit bundu?
EMMA
(není na to zvyklá) Co? Jo, jasně. Děkuju.
Sundá jí bundu a pověsí ji na věšák. Nastává krátké trapné ticho, oba se na sebe dívají.
JOHANNES
(honem) Můžu vám nabídnout něco k pití? Nebo si můžeme objednat jídlo, jestli chcete. (bere jídelní lístek a podává jí ho) Tady, všechno vypadá moc dobře.
EMMA
Já nevím – co si dáte VY?
JOHANNES
Já? Ne ne ne, VY jste host.
EMMA
Jasně. (podívá se na jídelní lístek) Tak… třeba colu?
JOHANNES
(překvapeně) Colu.
EMMA
No. Nebo ne?
JOHANNES
Jo, jasně. Dejte si, co chcete. Jenom nemusíte být tak skromná. Můžeme si klidně objednat šampaňské.
EMMA
Jestli chcete.
JOHANNES
(směje se) Ne ne ne. VY musíte chtít. Jestli chcete radši colu, tak si rozhodně dejte colu.
EMMA
Tak jo, dám si tu colu.
JOHANNES
Jasně.
Jde k minibaru, bere colu a nalévá ji do sklenice, zatímco Emma čeká a nejistě pozoruje manželskou postel – čehož si Johannes nemůže nevšimnout.